Adolf Liebscher

Adolf Liebscher

Adolf Liebscher patří mezi umělce známé pod označením „Generace Národního divadla.“ Stejně jako u předních představitelů této generace – Františka Ženíška, Mikoláše Alše a Vojtěcha Hynaise, se i Liebscherovo dílo vyznačuje velkou různorodostí. Vytvářel dekorativní malby a historické kompozice, zajímal se o folklorní malbu, jeho kresby vycházely v populárních dobových časopisech, jakými byl např. Světozor nebo Zlatá Praha, a jeho ilustrace se objevovaly v mnoha albech, básnických sbírkách či románech.

Adolf se narodil 11. března 1857 v rodině inženýra Zemského výboru Josefa Liebschera. V letech 1875–1878 navštěvoval tříletý kurs pro učitele kreslení od ruky na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni; mezi jeho učitele patřil Ferdinand Laufberger. Po absolvování kursu a státní zkoušce vstoupil do ateliéru Ermenegilda Antonia Donadiniho, kde půl roku připravoval své návrhy do soutěže na výzdobu pražského Národního divadla. Roku 1879 získal v této soutěži čestnou odměnu a byl pověřen provést některé ze soutěžních návrhů ve spojovací chodbě divadla. Vytvořil zde osm lunetových alegorií dramatických umění.

V následujících letech se stal jedním z nejpopulárnějších dekorativních malířů – roku 1891 dosáhl třetí ceny v soutěži na výzdobu dvorany Rudolfina se svými alegorickými kompozicemi Architektury, Sochařství, Malířství a Hudby. Roku 1892 navrhl a provedl oponu Zemského divadla v Lublani a o dva roky později vytvořil malbu na stropě Národního domu na Vinohradech, představující Apoteózu císaře Karla IV. Zakázky na dekorativní malby přicházely také z jiných českých měst – pracoval na nástropních alegoriích ve Spolkovém domě ve Vyškově (1886), vyzdobil budovu městské záložny v Písku (1890) a pro radnici v Kladně vytvořil nástěnný triptych nazvaný Uhlí a železo (1898).

Adolf Liebscher byl také známý jako autor velkých historických pláten. Prvním z nich byl Žižka před Kutnou horou, vytvořený v letech 1888–1889. Obraz mu přinesl velkou popularitu, která vedla k zakázce, již obdržel roku 1891 od Klubu českých turistů. Pro pavilon klubu na Všeobecné zemské výstavě 1891 Adolf spolu s bratrem Karlem a za pomoci Vojtěcha Bartoňka vytvořil obrovský dioramatický obraz, znázorňující boj českých studentů se švédskými vojáky na Karlově mostě roku 1648. Návštěvníci pavilonu byli šokováni iluzionistickým efektem obrazu, který se stal jednou z největších atrakcí výstavy. Po jejím skončení bylo plátno i s pavilonem přeneseno k Petřínské rozhledně, kde se nachází dodnes.

Své vlastenecké cítění vyjádřil v cyklu 21 temperových obrazů, nazvaném České elegie, jejž poprvé vystavil roku 1903. Cyklus, sestávající ze čtyř částí, zobrazuje většinou tragické události české historie. Centrální obraz cyklu, Patria dolorosa, představuje ikonický portrét Vlasti, korunované trním, symbolizující utrpení českého národa pod útlakem Rakousko-Uherské monarchie.